Dnešní den byl plný analogií, tak ještě jednu přidávám...
V leže na krovkách kopat nohama do prázdna,
být omezená vlastní neschopností.
Pozorovat slzu rosy stékající po skle
a umírat žízní.
Poslouchat rerkviem za svý sny,
co hraje hejno cvrčků.
A do toho smích pana Darwina,
že silnější vítězí...
Žádné komentáře:
Okomentovat